Recenze Code of Honor 3

Začínám si někdy říkat, že svět FPS se pomalu smrskává do několika málo sérií, a tak jediné čistokrevné střílečky které nám budou zpestřovat večery budou mít nálepku Volání do Služby, Čestné Medaile nebo Darebnou Družinu . Čas od času do toho nějaké studio prskne Krizi, Stopaře, nebo podobnou laskominu. Série kde se ale aspoň dá očekávat nějaká ta krev, i když ustřelit končetinu nelze ani 14,5kou kulometem (on by to dnešní „moderní“ svět neunesl že, násilí ve hrách už tak stojí za nejednou střeleckou soutěží na nejedné škole..) a které i pomalu opouští pouště Iráku a pohoří Afghánistánu.

Nicméně, o to víc potěší budgetovka s příběhem, který je tupý jako Victoria Backham i s manželem a dvěma dětmi. Ano, řeč je o Code of Honor 3. Už fakt že série dosáhla na třetí díl dává tušit že se někde stala chyba. Byla řeč o příběhu? To, že nastrčená zločinecká organizace vyvolává chaos v ulicích paříže, aby měla takříkajíc pré a ještě se nikdo nestaral o drogy, únosy, kradené zbraně atd. atd… to už tu bylo. Bylo to hráči podáváno i jinými způsoby než extra-drsným hlasem, předčítajícím text na Virginii, tedy, pardon, Monitoru.

Aspoň že se to všechno tak nějak hýbe a přitom to i docela slušně vypadá. Aspoň se přitom ta moje stará šunka neprotaví podlahou k sousedům. Ve hře se dá najít spoustu moderních a rádoby-moderních efektů, které napomáhají tomu, že hra není vyloženě hnusná, i když sem tam přes ně není vidět jestli střílíte na protivníka nebo padající věšák. Jak se mi právě podařilo naznačit, ve hře jsou protivníci, nebo chcete-li – nepřátelé. Přesněji, je jich tam něco kolem desítky plus mínus, mají kukly a AKSUčka aby to nebylo tak nápadné, a mají roztomilý francouzský přízvuk. Jejich umělá demence je vcelku klasická, snaží se přilepit na nejbližší sloup/stůl/zeď a odtamtud se vyklání, aby po vaši postavě poslali pár kulí. Co je v těchto případech poměrně příjemné je možnost kolem nich ten kryt trošku ostřílet, tzn. určité prvky architektury jsou částečně zničitelné. Není to nic moc rozsáhlého, ale přestřelkou zdemolovaná místnost potěší. Bohužel, nejvíce si toho užijete jen ve vybraných úrovních, hra vás dost často bude posílat do míst kde už není co ničit..

Když jsme u toho střílení, dostáváme se ke zbraňovému arzenálu. Předem vyřazuji brokovnice, se kterými se mi nepodařilo ani jednou nikoho zabít. Jedinou pistolí ve hře je jeden z policejních modelů firmy SIG, následuje pak již zmíněné AKSU-74, velmi neobvyklý samopal Bizon, dvě verze MP-5 (s tlumičem a bez, ne že by verze s tlumičem umožňovala jakoukoliv možnost se úrovní proSplintrovat.. ) rovněž neobvyklá útočná puška FAMAS, neuvěřitelně provařená M4, unikátní G11 a Calico… Střelba je celkem vyvedená, po zvukové i grafické stránce a nepřijdete si, jako byste drželi v rukách kapslíkovku.

Mimochodem, u FAMASky máte možnost předělat ji nasazením optiky a tlumiče na odstřelovací pušku. Účinnost a přesnost se náhle pětinásobně zvedne. Pokud víte aspoň něco o zbraních, víte jaký je to nesmysl. Dost to kazí celkově dobrý dojem ze zbraní. Jako by vám hra nemohla nabídnout třeba FR-F1 nebo některou s odstřelovaček PGM…

Hudba obsahuje několik průměrně nudných smyček, které se snaží povzbudit atmosféru hry, a naštěstí ji jde vypnout..

Co více říct. Dostal jsem přesně to co sem čekal, velice průměrnou střílečku pro fanoušky FAMASů či žabích stehýnek a česneku. Zmlsaným hráčům áčkových titulů nemá tato hra co nabídnout.